VÝROČÍ 80 LET OD BETONÁŽE ŘOPÍKU NA KOČIČÁKU

Dne 5.11.2017 uplyne přesně na den 80 let od betonáže řopíku na Kočičáku. Naše muzeum pořádá proto na Kočičáku malou vzpomínkovou akci na tuto významnou událost. Akce včetně otevření pevnůstky bude probíhat od 10:00 do 17:00….

První objekty předválečného opevnění, které měly přispět k obraně proti případné válce s Německem, vznikly nad Chomutovem již před více než 80 lety. V roce 1937 se však v celé Československé republice rozběhla rozsáhlá výstavba nových moderních objektů vz.37 – tzv. řopíků (podle zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací). Oblast Krušných hor byla opevňována v rámci 4 stavebních úseků již ve druhé polovině roku 1937, tehdejší stávající obranná linie byla postupně doplňována novými objekty mezi Kláštercem nad Ohří až po Bílinu a měla zbrzdit případný německý vpád motorizovaných jednotek ze Saska do České kotliny.

Součástí obrany průmyslového města Chomutov byl mimo jiné stavební úsek K – 51, čítající 25 objektů a zadaný k výstavbě 28. června 1937 pražské firmě Raynal a Balcar. První pevnůstky zde pak vznikaly od září do prosince mezi Černovicemi a Vrskmaní, bránily komunikace, železnice i protitankové překážky. Součástí této obranné linie byl také lehký objekt vz.37 č. 10, jako jediný v celých Krušných horách vybudovaný v šikmém provedení byl dokonale přizpůsoben okolnímu terénu. Jeho betonáž probíhala za mlhavého počasí dne 5. listopadu roku 1937 na louce poblíž vesnice Hrádečná (dříve Spebersdorf) v místě zvaném „Na Kočičáku“. Pevnůstka zde bránila v přístupu k silnici Blatno – Chomutov a svou palbou také chránila tehdy důležitou cestu z Chomutova do okolních horských vesnic ve svém předpolí ( tato tzv. „Máslová cesta“ byla hojně využívána před 2. světovou válkou obchodníky, kteří putovali na trhy do Chomutova, Březence nebo Jirkova).

Betonáž samotného objektu trvala necelých 24 hodin; stavební dozor nad ní měl major pěchoty Petr Malík. Objekt byl na jaře roku 1938 spolu s celým úsekem zkolaudován a již v květnu byl poprvé plně obsazen příslušníky chomutovského pěšího pluku 46 během tzv. „Krytí hranic“.

V září téhož roku, kdy Československo stálo na pokraji války s nacistickým Německem vojáci objekt obsadili znovu, odhodláni k obětem nejvyšším a připraveni pro obranu své mladé vlasti položit i život. Studený stísněný řopík jim byl pevným a odolným úkrytem, vyzbrojen nejmodernějšími zbraněmi své doby. Sedm mužů zde stejně jako všude v Krušných horách a v celém Československu čekalo na chvíli, kdy se objeví jejich odvěký nepřítel.

Veškeré usilí národa, odvahu a houževnatost ukončila až Mnichovská konference z 29. září 1938. Přišla zcela nečekaně a násilně vytrhla všechny Čechoslováky z naděje na obranu svého domova. Vojáci v pevnostech začali podle rozkazu ze 30. září opouštět svá nedávno předtím vybudovaná postavení. V těch dnech slzy střídal vztek. Pevnůstky na Chomutovsku byly vyklizeny 5. října do 17:00 hodin, vojáci veškerý materiál evakuovali a prázdné opuštěné objekty pak uvnitř zapálily, nepřítel neměl dostat nic jiného než holý beton.

I přesto, že opevnění nemohlo splnit svůj účel, bylo opuštěno a vypáleno a jeho střílny zůstaly už navždy němé, pevnosti si i přesto zachovaly svou hrdost a jako němí svědkové té doby nám připomínají těch několik pohnutých zářijových dnů kdy se Čechoslováci i přes veškerou nevoli okolního světa, kdy jim bylo zakázáno bojovat, nebáli nikoho na světě.