SITUACE OBRANY JEDNOTEK ČS. ARMÁDY NA CHOMUTOVSKU V ZÁŘÍ ROKU 1938

Již od počátku výstavby lehkého opevnění na Chomutovsku bylo zřejmé, že zdejší obranné postavení bude v případě potřeby obsazeno a bráněno pěším plukem č.46 se stálými posádkami v Chomutově a v Kadani. Staveniště jednotlivých objektů byla od počátku realizace fortifikačních prací střežena zvlášť vyčleněnými ostrahovými oddíly. Systém a způsob střežení stavenišť i dokončených objektů doznal v letech 1936 až 1938 řadu změn, které byly způsobeny hlavně další doplňkovou stavbou objektů LO vz.37 a reorganizacemi ostrahy.

Střežení obranného pásma se však negativně promítalo do potřeb bojového výcviku vyčleňováním značné části mužstva z výcvikového programu. O tom, že střežení obranného pásma bylo nanejvýš zodpovědným úkolem, svědčí zájem německých zpravodajských orgánů o výstavbu opevnění a o dokončené objekty.

Nacistické orgány vyvíjely všemožnou snahu o získání informací o přípravách ČSR na obranu. Místní organizace SdP vydávaly pokyny sympatizujícím čs.občanům německé národnosti, zejména zemědělcům, aby podávaly zprávy o pevnostních objektech, nacházejících se na jejich pozemcích. Příslušnému vedoucímu SdP měli podávat zprávy hlavně o tom, zda jsou objekty střeženy, co je do objektů donášeno a jak často se mění stráže. Tito důvěrníci se měli obezřetně zajímat o vše, co souviselo s opevňováním.

Vedle zpravodajské činnosti byly vůči ČSR připravovány také akce diverzního charakteru. Čs.bezpečnostním a zpravodajským orgánům se podařilo na základě prověřených informací zjistit, že v prostoru saského pohraničí jsou organizovány tzv. Sprengtruppen, které měly v případě vojenského konfliktu mezi Německem a ČSR rozvinout diverzní činnost vůči lehkému opevnění a dalším obranným zařízením. Bylo zjištěno, že organizátorem a velitelem diverzních kursů pro část oblasti Krušných hor od Vejprt až po Horu Sv.Kateřiny s přilehlým vnitrozemím byl jakýsi Arno Braier z německého Reitzenhainu. A.Braier procházel se svými pomocníky celým pohraničím, v uvedeném prostoru zjišťoval opevněná místa a poté uděloval absolventům kurzů vhodné instrukce k provádění destrukční činnosti.

Zpočátku byl obranný úsek pěšího pluku č.46 kratší než při zaujetí obrany v květnu a září roku 1938. V roce 1937 měly podle plánu zajištění hranic obsadit linii LO na Chomutovsku I. a II.prapor pěšího pluku č.46. Na počátku roku 1938 pluk převzal ještě část obranného úseku mosteckého pěšího pluku č.9, „K.H.Borovského“, který byl přesunut na Slovensko. Úsek II.praporu 9.pěšího pluku „K.H.Borovského“ měl zaujmout III.prapor pěšího pluku č.46.

Na základě zpráv o soustřeďování Wehrmachtu v oblastech sousedících s Československou republikou vláda rozhodla dne 20.května 1938 o povolání jednoho ročníku I.zálohy a o povolání příslušníků technických a speciálních jednotek na mimořádné cvičení ve zbrani. Následně došlo k vyhlášení bojového poplachu u všech útvarů Čs.armády, které byly postupně uvedeny do stavu bojové pohotovosti.

Na základě nařízení hlavního štábu o ostraze hranic obsadily jednotky pěšího pluku č.46 s posilovými útvary a prostředky přikázané obranné postavení. Velitelství pluku obdrželo příkaz k uvedenému opatření v noci na 21.května 1938 a do 6.hodiny ranní dne 22.května bylo aktivování hlavního obranného postavení (dále jen HOP) provedeno. Dne 24.května 1938 byl celý obranný úsek pěšího pluku č.46 posílen plukem ZLO (zajištění lehkého opevnění) č.152, který byl složen z povolaných záložníků z blízkosti linie LO. Současně s obsazením HOP byla připravena destrukční opatření na komunikacích v oblasti HOP a před ním.

Po stabilizaci situace došlo k postupnému návratu sil do mírových posádek a k postupnému propouštění povolaných záložníků. Pohotovost pěšího pluku č.46 byla ukončena dne 1.června 1938 návratem pluku do posádek v Chomutově, Kadani a v Mostě.

Sledovaná linie LO na Chomutovsku (tedy stavební úseky č.V, K-50 a K-51) tvořila část obranného úseku tzv. Skupiny 1, která vznikla na základě rozhodnutí hlavního štábu ze dne 6.dubna 1938. Vznik velitelství této skupiny je datován ke dni 15.května 1938. Do podřízenosti velitelství Skupiny 1 byly určené útvary převedeny dne 1.června 1938.

Větší část hranic LO v Podkrušnohoří, až do prostoru Bíliny, a polní opevnění v severozápadní části doupovského masivu měla tvořit první Hlavní postavení uvedené skupiny.

Skupina 1 tvořila významnou součást Hraničního pásma (HP) XI, které podléhalo v září 1938 v rámci mobilizované československé branné moci velitelství I.armády.

Útvary, podřízené velitelství Skupiny 1, které v září 1938 zaujaly obranu na prvním a druhém HOP, měly vést velice náročné boje na poměrně rozsáhlých úsecích. Pevná, dlouhodobá obrana se zejména na prvním HOP nepředpokládala. Obrana uvedeného úseku měla vytvářet z širšího hlediska podmínky pro uskutečňování ústupových bojů ve směru západ-východ. Zde je nutné zdůraznit, že proti prvnímu HOP Skupiny 1 neměl být veden žádný z hlavních útočných směrů německých vojsk. Na základě vývoje situace však velení Čs.armády předpokládalo, že uvedené první HOP Skupiny 1 nebude dlouhodobě bráněno.

Jednotky Čs.armády se zde neměly vázat v rozsáhlých obranných bojích, které by vedly pravděpodobně k značnému úbytku sil, využitelných při obraně druhého HOP Skupiny 1. Pevná obrana měla být vedena teprve na druhém HOP na řekách Blšance a Ohři.

Vlivem eskalace mezinárodní situace a na základě stupňující se krize v pohraničních oblastech sousedících s Německem byl mimo jiné vydán dne 13.září 1938 příkaz k zajištění lehkého opevnění a k povolání záložníků z blízkosti opevněných pásem k posílení osádek LO.

Od 14.září 1938 již pěší pluk č.46 setrvával na HOP, které obsáhlo úsek LO o délce 55 km v rámci Zajištění hranic (ZH) na Chomutovsku a Mostecku. Sledovanou linii LO na Chomutovsku, t.j. celý stavební úsek č.V a stavební úseky K-50 Kadaň a K-51 Chomutov, obsadil I. a II.prapor pěšího pluku č.46.

Vyhlášení všeobecné mobilizace Čs.branné moci zastihlo útvar již soustředěný na HOP. Mobilizační rozkaz velitelství pluku obdrželo 16 minut po půlnoci 24.září 1938. 1.mobilizační den byl určen na 25.září 1938. Den, kdy měl celý mobilizovaný pluk dosáhnout bojové pohotovosti, byl stanoven k 4.mobilizačnímu dni, tedy 29.září 1938.

V prvních dnech mobilizace vykonávalo službu u pluku již 140 důstojníků, 30 rotmistrů a 5 000 mužů.

Plánované válečné ustanovení velících důstojníků jednotek pěšího pluku č.46, které obsadily objekty ve stavebních úsecích č.V, K-50 a K-51, a plánovaný rozsah obranných úseků I. a II.praporu pěšího pluku č.46 v rámci Zajištění hranic plynou z následujícího přehledu.

Pěší pluk č.46

Velitel: plk.pěch. Josef Nosek

Zástupce: plk.pěch. Josef Písař

SV (Stanoviště velitele): Vysočany

I/46 prapor

Velitel: pplk.pěch. Jaroslav Nový

SV: Kadaň

Rozsah úseku ZH:        Objekty LO vz.36 (stavební úsek č.V), č.1-48

Objekty LO vz.37 (stavební úsek K-50), č.1-18

1/46 rota

Velitel: por.pěch. František Honzík

2/46 rota

Velitel: kpt.pěch. Josef Štěpka

3/46 rota

Velitel: Záznam se nedochoval.

4/46 rota

Velitel:škpt.pěch. Vojmír Bubla

 

II/46 prapor

Velitel: pplk.pěch. Josef Petricius

SV: Chomutov

Rozsah úseku ZH

Objekty LO vz.36 (stavební úsek č.V) č.49-108

Objekty č.107 a 108 náležely do stavebního úseku č.VI.

Objekty LO vz.37 (stavební úsek K-50 a K-51)

č.19 (K-50), č.1-23 (K-51)

Objekt č.24 (K-51) patřil III/46 praporu.

 

5/46 rota

Velitel: por.pěch. Josef Štědrý

6/46 rota

Velitel: Záznam se nedochoval.

7/46 rota

Velitel: kpt.pěch. Vilém Dobrý

8/46 rota

Velitel: por.pěch. Karel Schultz

 

Bojová technika HOP byla, po uskutečněném nástupu jednotek do postavení, přirozeně při překonávání řady problémů, již taková, že zdolání odporu i osamoceně bojujících objektů či seskupení objektů LO by stálo agresora mnoho sil a času , pokud by nebyl nařízen již na počátku bojů ústup. Příslušníci pěšího pluku č.46, stejně jako celá mobilizovaná armáda, nemohla osvědčit odhodlání k obraně. Tragédie Mnichova znemožnila armádě Československé republiky vystoupit při obraně vlasti.

Rozkaz k vyklizení HOP a k evakuaci materiálu z opevnění obdrželo velitelství pěšího pluku č.46 dne 1.října 1938.

Koncem roku 1938 rozvinul čs.hlavní štáb úsilí o analýzu všeobecné mobilizace a provedeného nástupu. Velmi objektivně formuloval retrospektivní zprávu brig.gen. Václav Petřík, velitel Skupiny 1. Jeho generalizované názory platí i pro HOP, tvořené linií LO, na Chomutovsku.

Brig.gen. V.Petřík napsal: „Obsazování LO bylo v celku hladké, protože bylo důkladně připravováno plány ZH a mob. (mobilizačními plány – pozn. K.S.). Doplnění jednotek mobilizačními doplňky vybranými z bezprostředního okolí, dosáhlo se úplného obsazení LO ve velmi krátkém čase, během 24 hodin. Všechny objekty oblasti VS 1 (Velitelství Skupiny 1 – pozn. K.S.) byly dobře vybaveny pro boj (…). Obrana proti ÚV (útočné vozbě – pozn. K.S.) nebyla nikde opomíjena a byla zejména v tankových prostorech dobře připravena. (…) Přirozených překážek PT (proti tankům – pozn. K.S.) bylo v oblasti VS 1 poměrně dosti (Ohře, Blšanka, četné lesy). Jedině v prostoru Chomutov-Most (…) bylo nutno budovati PT překážky umělé, většinou příkopy, nebo záseky, které by byly rovněž svému účelu vyhověly.

Zásobování jednotek v LO naráželo na značné potíže, které musely býti překonány podle místních poměrů a svérázného charakteru jednotlivých úseků, zvlášť vzhledem k nedostatku vhodných přístupů k některým objektům, nedostatek dopravních prostředků a překonávání značných vzdáleností (…).“

K otázce zvláštního pojetí obranného boje v podmínkách LO se brig.gen. V.Petřík vyjádřil kriticky takto: „Všeobecně nebylo dobře pochopeno, že LO jsou pouze bojovým prostředkem, který musí býti účelně využit a dobře zajištěn. Bylo nutno upozorňovat na to, že objekty LO musí býti osádkou oživeny a že musí býti připravena a promyšlena blízká obrana jednotlivých objektů.“

Retrospektivní rozbor plk.pěch. J.Noska, velitele pěšího pluku č.46 přináší hodnocení z užšího hlediska. Lze je shrnout následujícím způsobem.

Sledovaná linie LO na Chomutovsku, tvořící HOP v uvedeném prostoru, byla v září 1938 plně dotována zbraněmi, municí a téměř úplným vnitřním vybavením – scházely zejména dvě třetiny periskopů pro objekty LO vz.37 a asanační materiál.

Jako nejvýraznější nedostatek se projevila absence vhodného způsobu spojení mezi osádkami objektů LO s veliteli čet a rot. V některých prostorech aktuální potřeby obrany v září 1938 kolidovaly do určité míry s taktickým uspořádáním linie LO (zejména v prostoru Otvice – Ervěnice). Určitá nedůvěra panovala ve vztahu k šířce palebné přehrady linie LO, která ale byla již v době výstavby učleněna téměř všude do dvou sledů. Jako závažná skutečnost se projevil fakt, že několik objektů LO vz.36, bez širší vazby na okolní objekty nebylo vůbec obsazeno a bylo využito pro polní stráže. Negativně se projevila rovněž značná šířka obranných úseků, zejména ve vztahu k potřebám protitankové obrany a k vyčleňování záloh.

Vzhledem k tomu, že v daném úseku by byla obrana vedena pravděpodobně pouze krátkodobě, lze konstatovat, že i přes řadu zjevných problémů by obranné síly s disponsibilními prostředky svůj úkol splnily.

 

Zdroj: Karel Straka, OPEVNĚNÍ NA CHOMUTOVSKU Z LET 1936‒1938 (příspěvek k problematice přípravy obrany Československé republiky v 2. polovině třicátých let), Bakalářská práce, Ústí nad Labem 1997

 

 

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

pridej-se-k-nam